Můj těhotnej deník

18. května 2015 v 23:56 | Clare |  Happened
Ahoj, jsem Clare, je mi (už ne moc dlouho) dvacet let a za necelé dva měsíce se mi narodí dítě.

Dostatečně upřímné?

Malý úvod na začátek pro ty, co si na mě moc nepamatují...

Nerada o sobě říkám, že jsem nějak extra alternativní, i když asi budu, když nezapadám do klasického měřítka typického mainstreamu. Nicméně od začátku června 2011 (hádám) - bylo to na konci druháku - nosím korzet. Sama jsem si ho ušila. (Sakra, to už je taky nějakou chvilku..) K tomu se připojily samozřejmě dlouhé sukně a kdesi cosi. Chvíli jsem koketovala i s loli stylem, ale nikdy mi to nějak nesedělo. Svoje goth pozérské období jsem si prošla v průběhu nadcházejících prázdnin, kdy jsem také řešila svou existenční krizi, neb jsem se zamilovala do své nejlepší kamarádky Kate. Už je to dávno a je to pryč. A rozhodně to našemu přátelství nijak neprospělo.

Poznala jsem Riwu, za což jsem neskonale vděčná. Nejprve jsem si jí "všimla," když dálkově chodila na stejnou školu. Ve třeťáku jsem u ní byla i na praxi. Může mě hřát u srdce, že jsem byla její první praktikantka. Pak se s nimi strhla lavina, ale ona si mé práce patrně tolik váží, že í pomáhám se zakázkami doteď. Taky aby ne, když si mě vycepovala.

Před dvěma lety jsem maturovala. Úspěšně na první pokus. Není být na co pyšná. Nejsem první ani poslední. Zkouška dospělosti? Pff. Jen toho, jak se dokážete nabiflovat látku. Přičemž se přiznávám, že jelikož jsem v té době už poměrně aktivně šila, neučila jsem se vlastně nic. Jediné, na co jsem se podívala den před maturou byly pánské oděvy, protože v nich tak trochu plavu, když to nemám před sebou.. Ten zbytek sedá vždy nějak zaimprovizovat.

Necelý měsíc po matuře jsem si nechala udělat své první tetování. (Přestože žádné další nemám, píšu první, protože si jsem jistá, že nebude poslední.) Domluvila jsem se s tehdy ještě začínající tatérkou Strigou, kterou jsem znala už nějakou dobu (samozřejmě nás představila Riwaa) a ta mi dokonce udělala i exkluzivní cenu: Sklenku vína. To se docela hodí, ne? Nebyla jsem absolutně připravená na...cokoli, takže jsem í pod jehlou málem dvakrát omdlela. No ale ospravedlňuje mě snad to, že nemám ráda jehly, moc jsem toho za den nesnědla a ještě bylo ten den docela horko... Matku málem trefil šlak, když to zjistila...asi o dva - tři týdny později.

Od půlky července 2013 žiji trvale v Praze. Mé poslední prázdniny byly dost...no...bouřlivé. Jsem ráda, že nemám nějakou pohlavní chorobu a jsem celkově v pohodě a zdravá. Nicméně na začátku srpna jsem utrpěla svůj první potrat. Nebylo to mým přičiněním a to, že jsem byla těhotná jsem zjistila, až když jsem byla jakš takš v pohodě a přestaly ze mě téct hektolitry krve. Ani doktorka nevěděla, co to vlastně je...

Na druhý jsem šla úmyslně v únoru loňského roku. Překvapily mě ale moje pocity. Vůči tomu plodu jsem byla zcela laxní. Nejvíce jsem se styděla za to, že lékařku vůbec musím žádat o objednání a otravuji personál nemocnice se svým problémem. Všichni byli zcela korektní a profesionální, ale přesto...

Když jsem otěhotněla v říjnu stejného roku, ale s partnerem jsme to nějak extra neřešili, nejspíš kvůli našim vztahovým problémům, prošvihli jsme možnost násilného ukončení...and here I am...


Fotografie pořízená před Riwinou přehlídkou v září 2014
od Tomáše Mičáka


Upozorňuji, že je článek docela dlouhý...



Trapnosti

Trvalo mi sakra dlouho, než jsem to někomu řekla. První byla samozřejmě Riwaa, protože jsem jí měla jako modelka na Valentýnské párty předvést část nové kolekce prádla. Dozvěděla se to asi až dva týdny před událostí. Vypadala jsem ale ještě docela dobře. Možná kvůli tomu, že jsem až do konce ledna nosila korzet a nikdy jsem navíc nebyla při těle. Váha mi za celý můj život ukázala maximálně 66 kg a to je při výšce 175 cm ještě hodně v pohodě. Byla z toho tak rozhozená, že jí při práci upadly špendlíky a řekla mi: "To je to nejhorší, co se ti mohlo stát." Nekecám. Kdybych si zlomila páteř, tak by to pro ni asi bylo snesitelnější. Vzala to ale docela v pohodě. A donutila mě jít konečně k doktorce.

Na Valentýn jsme se rozhodli to oznámit přátelům. Všichni z toho byli neskonale šťastní, ale my si s mým milým až tak jistí nebyli. Původní plán byl, že prckovi najdeme náhradní rodinu, které ho odevzdáme, jak se narodí.

Pak přišli na řadu rodiče. Kapitola sama o sobě. Protože byla moje matka asi tři týdny nejdřív vytížená a pak nemocinkaná, řekla jsem to nejdřív tátovi. Ten to prý čekal, už když jsem mu volala, že mu chci něco říci, ale po telefonu se to nehodí. Vzal to docela pohodě. Je to jeho první vnouče. Za tu dobu, co to ví, se s tím už smířil a s paní, se kterou už několik let žije, se dokonce sázeli, co to bude. Mamka byla trochu oříšek. Nikdy jsem s ní neměla nijak ideální vztah. Asi jeto tím, že mě měla v dost pozdním věku a úplně jsme si nerozuměly. Byla dost v šoku a musela to chvíli rozdýchávat. Podezřívám ji ale z toho, že kdysi chtěla být herečka, protože na každou závažnější věc udělá nějakou scénu a když jí to nikdo nežere, tak se uklidní. Partner to řekl těm svým rodičům až tak měsíc po mně. Nebyli nadšení...alespoň jeho mamka ne.

Na to, že jsem byla na začátku 5. měsíceje to docela slušné, ne? :)
Fotky z Valentýnské oslavy.
Barevná od Tomáše Mičáka, černobílá od Sachtikus.com


Změna názoru

Ono je strašně jednoduché říct, že hned, jak ten meloun vyleze tím mini otvorem, se ho zbavíme a život půjde dál, ale jakmile se ve vás ta malá housenka začne pohybovat, je to už o něčem jiném. Cítíte a víte, že to má taky své city a vnímá to vše, co se s vámi děje. Jakkoli se vám nechce, začnete toho malého vetřelce mít rády a pak už to jde z kopce. S partnerem jsme se o tom, že si ho necháme, několikrát pohádali. Já ale nevím, co by to se mnou udělalo. Teď už si nedokážu představit, že bychom prcka hodili někomu do rukou a všechno tohle zapomněli. Už to nejde.

Komplexy

Postupem času, jak už je typické, se mi začalo malinko měnit tělo. Prsa byla fajn. Zvětšila se mi jen o jedno číslo, ale zhruba od 19 týdne mi z nich začala vytékat taková nechutná olejovitá tekutina. Co jsem pak vyčetla na internetu, je to prý normální a zcela v pořádku, protože se tím pročišťují kanálky a mléčné žlázy začínají pomalinku pracovat.
Horší bylo pozorovat, jak se mi mění postava celkově. Vždy jsem byla zvyklá na postavu tvaru přesýpacích hodin,ale jakmile jsem přestala nosit korzet, protože už seto v něm opravdu nedalo vydržet, pas se mi povoloval a začalo mi růst bříško. Když se podívám na své staré fotky, pomyslím si, že mám postavu absolutně v háji a jsem z toho dost zoufalá. Doufám ale, že se to spraví. Jsem mladá a kůži mám pružnou.
Jsem ráda, že mi zůstal stejný zadek a nohy a roste vlastně jen prcek. Mně ani jemu nic nechybí, tak se nemíním nějak zatěžovat.


No a teď? Docela hrůza. Jsem docela slušně vidět v zrcadle..
od Murhaaya.com

Těhotenské problémy

Jak se říká, že první tři měsíce žena prozvrací, mne nic takového nepostihlo. Čekala jsem to až trochu později,protože mamkami říkala, že ji to postihlo až kolem pátého měsíce. Jsem v sedmém a pořád nic.
To samé se říká i s jídlem. Nechutenství, zvláštní chutě, přejídání. Nic takového. Je to docela nuda. Jeden čas si ze mě všichni dělali legraci, jestli si náhodou nechci dát nakládačky se šlehačkou. Bylo to docela trapné.
Přibírání na váze? LOL. Když se nepřežíráte, ale jíte (víceméně) zdravě, zvlášť jste-li vegetarián, nic takového vás taky asi nečeká. Abych se přiznala, tak od října do Vánoc jsem neúmyslně zhubla tři kila a až pak jsem začala pomalu nabírat. A to se v jídle nijak neomezuji.

Moje váha vypadá asi takto (opisuji z těhotenské průkazky):
Říjen - 60 kg
Prosinec - 57 kg
Únor - 60 kg
Březen - 63 kg
Duben - 65 kg
Květen - 67,5 kg

Moc těch kil navíc není, ale já jsem za to ráda.
Stejně jsem si v půlce pátého měsíce musela protřídit šatník na věci,do kterých se nevejdu, vejdu nějakou dobu a vejdu v pohodě. Trochu šok zjistit, kolik toho vlastně je a že nemáte co na sebe.
Trochu jsem zbystřila na vůně. Hlavně takové ty chemické...začaly mi vadit masážní oleje.
Zácpa? Děkuji, nechci. Na to mi stačí jíst dostatek vlákniny, která je v ovoci, takže no stress.
Nadýmání? Záleží, co jíte.
Hemeroidy? Nope.
Co mě na diskusních fórech překvapilo nejvíc, byl problém s trvalým zvětšením velikosti nohy. Některé ženy si stěžují, že se jim číslo bot zvětšilo až o dvě čísla. Nojo...ale to je tím, že se za poměrně krátkou dobu přibere pár kilo navíc. V normě je to do 12 kg, ne 30 kg, jak se některým povede. Tomu se říká rozežranost. Mnohem víc člověku i dítěti pomůže ovoce a zelenina, než čokoška...
Příjemná je pro mě ale skutečnost, že netrpím zimou. Zvýšila se mi totiž malinko tělesná teplota, takže se mi má milá (a asi trochu zimomřivá Riwaa diví, že je mi pořád horko a nechodím tak nabalená).
Ani strie zatím nemám. Snad je to tím, že jsem začala mazat už na konci třetího, abych ještě nějak taky vypadala a nelekla se svého odrazu v zrcadle. Někdo na to má holt štěstí. A to upozorňuji, že jsem v tomhle docela svá a nevěřím na ty úplně supr čupr ultra super krémy a oleje, které podporují tvorbu kolagenu, ale mažu se klasickým olejíčkem z DMka za 75 kč (namísto krémů od 250 kč výš) s olivovým olejem.
Přiznávám ale, že jak roste, začínají mě ošklivě bolet záda a mohu spát jen na boku. (Ono se prý stejně nedoporučuje spát na zádech.)Trochu mě to omezuje v pohybu a už nemohu lézt po zemi tak dlouho, jako dříve.
Také je pravda, že se chodí častěji na toaletu. Ono je totiž dost nepříjemné, když vám ten malý neřád tančí na naplněném močáku. Je to vlastně docela bolestivé.

Lékaři

Moje gynekoložka mě sepsula, když jsem k ní šla poprvé, protože jsem tam byla až v 18 týdnu. Řekla mi, že jsme propásly asi dvě třetiny vyšetření. Mně to ale nepřišlo nějak důležité k ní chodit, když mi vlastně nic nebylo. Nevadí, to se stane.
Jakmile to na mně ale začalo být vidět, už jsem nebyla rajda, co se nechala zbouchnout, ale nastávající matka, takže se jejich přístup změnil z kyselého ksichtu na med. Asi proto, že bych se neměla rozčilovat. Nejodvařenější z toho ale byla moje obvoďačka, protože mi rozmlouvala už ten potrat. Jediný nepříjemný lékař byl v Gennetu. Dělal mi hloubkový ultrazvuk a byl až přehnaně nesdílný a skoro až sterilní, jestli se to dá takhle nazvat.

Kde slehnout?

Už když jsem šla k doktorce poprvé, řekla mi, že v Praze se do porodnice nedostanu, protože je to to prostě pozdě. V 18. týdnu? WTF? Porodnice v Praze mají takové super pořadníky a online formuláře, které musíte vyplnit nejpozději do konce 16. týdne, jinak řeknou, že mají plno a odmítnou vás přijmout. Také proto jsem zvolila Neratovice. Nejsou až tak daleko, v případě nutnosti tam bydlí mamka, mají docela dobré reference a nemusím se tam registrovat.
Když jsem se pak ale dívala na diskuze na internetu, ono v té Praze není zase o co stát. Praha je vlastně jako továrna na děti, dost hororově popisovaná. Možná kvůli tomu jsem měla dva stavy úzkosti. Jednou z porodnice a o měsíc později z toho, že už se mi to blíží a já vlastně nechci rodit!

Pak jsem se na to vykašlala. Přestala jsem číst diskuze a články o dětech a těhotenství. Maximum, ke kterému přistoupím, jsou rady, jak do dětí dostat ovoce a zeleninu.

Rady a porady

Všichni si o tom chtějí povídat a udělovat rady. Nezájem, že na to nemáte náladu a nechcete, aby vám sahali na břicho, protože je vám to kurva nepříjemné. Babičky, matky, nevlastní matky, sestry, dcery nevlastních matek, kamarádky... Všichni vám dávají rady o tom, co si máte a nemáte koupit, jak se co dělá, co je nezbytné, jak se jim strašně rodilo, ale že u vás to bude v pohodě, protože máte široké boky a budete to mít hned za sebou. Kočky bych podle těchto rad měla rovnou někomu dát, nebo klidně i do útulku, to je vlastně jedno, měla bych si najít větší byt, pořídit si: alespoň tři kojící podprsenky, odsávačku na mléko, sterilizátor na lahve, protože chci používat bavlněné plenky místo neekonomických kupovaných, tak ještě alespoň milión balení plenek protože jich mimčo spotřebuje za den asi tak šedesát. Sakra dítě není průtokový ohřívač. Dále pak chůvičku, takový ten nesmysl, co hraje líbivé melodie co uspává děti a tak dále... Také jsem byla napomenuta, že i sedím špatně. Jediná poloha, kdy si mohu tak nějak uvolnit záda je v tureckém sedu. Nojo...ale tím si otevírám rodidla a mohla bych předčasně porodit. Nojo...ale já takhle sedám celý svůj život, protože je mi to ksakru pohodlné a nebudu se omezovat nějakým batohem, který mám na sobě 24/7 a sundat ho jednoduše nemohu.

Holka, nebo kluk?

S partnerem jsme si už od začátku přáli holku. To ale v myslích ostatních evidentně nic neznamená, protože: "No podle toho špičatého břicha to bude kluk, protože kluci vystrkují zadek." nebo "Kluci mají mírnější průběh než holky...to já,když jsem čekala Alici..." blá blá blá.
Nepřispívá tomu ani fakt, že běžně seto ženy mají možnost dozvědět už od 21 - 22 týdne, ale já měla v břiše asi něco bezpohlavního, protože jsem zjistila až ve 30. týdnu, že to tedy bude na 98% holka. Doktor to prostě nikdy neřekne na stopro. Dokonce mi vytiskla "porno fotku" pohlaví. No nevím, co tam viděla, ale budu jí věřit...

A jméno?

Další oříšek. Už asi tři roky se mi líbí jméno Viktor/Viktorie, takže jsem měla vcelku jasno. Pak se k tomu přidala ještě Gabriela. Líbí se mi, jak to zní. Má matka ale, když jsme u ní jednou byli na návštěvě, vytáhla kalendář. A jéje. Tak jsme přišli k Saskii. Udělala jsem ústupek, že dáme naší princezně jména dvě - Viktorie Saskie.
"A co Terezka? Po babiččině mamince." Ne, děkuji. Nechci jméno, které už má, nebo měl, někdo z rodiny.
"A co Žofie, nebo Sofie? Tak se jmenovala tátova maminka." Já jsem ji nikdy nepoznala, ani jsem neměla příležitost, to jméno se mi nelíbí, Žofku mám zakotvenou v hlavě jako žirafu a Sofie mi připomíná tu malou holku z Walking Dead. To bude radši Vilemína.
Hlavně, že Viktor prošel bez námitek. A co nám do toho mají co kecat? Jeto naše dítě, takže jim může být jedno, jestli to bude třeba Květoslav.
Příjmení jsme zvolili moje. Jednak kvůli samoživitelským přídavkům a také je pro holku lepší se jmenovat Floriánová, než Čurdová. No ne?

Co vše je potřeba

Protože se v druhé polovině dubna narodil bratrovi první potomek, matka shromažďovala oblečky na děti už pěknou chvíli. Taky měla něco po nás, takže toho má doma ještě asi kufr. Což je docela divné, protože se asi dvě třetiny všeho přesunuly ke mně. A to jen proto, že: "Vláďa s Luckou dostali oblečení od její švagrové a já to nemám komu jinému dát." Nemůže říct prostě: "Budeš toho potřebovat ze začátku hodně, tak si vyber, co se ti líbí. Vláďa s Luckou už všechno dostali od známých, tak abys to nemusela všechno kupovat..." Much better.
Dále pak postýlka. O tu se mi postaral taťka, za což jsem mu vděčná. Vypadá skvěle. Chtěli mi přibalit i přebalovací pult. ale podle mého názoru je to zbytečný kus nábytku. Zvlášť, když máme vážně maličký byt. Mám snad stůl. Na stůl se dá deka, na ni osuška, nebo prostěradlo a problém zažehnán. Jak si myslíte,že se to dělalo kdysi. Ono ani v těch lékařských zařízeních nejsou ty přebalováky nějak extra měkké, tak no stress.
Vanička? Jen jsem se zmínila, že ji ještě nemáme, našemu příteli a voilá.. O nic jsem ho nežádala, ani jsem nevěděla, že něco po synovi mají ještě doma. Lidé se toho rádi zbaví, když víc neřádů neplánují. Dal nám ji i s teploměrem.
Kočárek? Sice se mi líbí takové ty retro kočárky, ale nejsem ochotná dát za něco takového patnáct až třicet tisíc, to se na mě nemůže nikdo zlobit. Matka ještě říkala, že nám na něj přispěje, protože když přispěla bratrovi, musí mně také, aby byla spravedlivá. Je to od ní hezké.
Dudlíky a lahvičky? Oficiálně to nemám vědět, ale dostaneme je také a to od mojí sestry.
Nějaké ty hračky a tak? Dostala se mi do rukou NORMA. Je to vlastně kniha nákresů a střihů oděvů ze (alespoň myslím) 40. let a úplně na konci jsou i hračky. Proč bych měla vše kupovat, když na to mám doma materiál a stejně se budu doma nudit, než to na mě přijde...

Co víc? Děti jsou gumové, takřka nesmrtelné a co je důležité, omyvatelné. Nesmí se to brát zas tak vážně...

Tak mě napadá, že bych mohla taky na nějaký ten kurz...
 


Komentáře

1 Vicc Vicc | E-mail | Web | 1. září 2015 v 12:16 | Reagovat

Má milá a nejdražší Clare,
Jakpak se máš teď? :) Co prcek? Je všechno v pohodě? :)
Držím ti od srdíčka obrovský pěsti :))

2 BenyZ BenyZ | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:41 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

3 WaclawT WaclawT | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:46 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na moony-soul.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

4 FelixV FelixV | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:23 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama