Květen 2015

Můj těhotnej deník

18. května 2015 v 23:56 | Clare |  Happened
Ahoj, jsem Clare, je mi (už ne moc dlouho) dvacet let a za necelé dva měsíce se mi narodí dítě.

Dostatečně upřímné?

Malý úvod na začátek pro ty, co si na mě moc nepamatují...

Nerada o sobě říkám, že jsem nějak extra alternativní, i když asi budu, když nezapadám do klasického měřítka typického mainstreamu. Nicméně od začátku června 2011 (hádám) - bylo to na konci druháku - nosím korzet. Sama jsem si ho ušila. (Sakra, to už je taky nějakou chvilku..) K tomu se připojily samozřejmě dlouhé sukně a kdesi cosi. Chvíli jsem koketovala i s loli stylem, ale nikdy mi to nějak nesedělo. Svoje goth pozérské období jsem si prošla v průběhu nadcházejících prázdnin, kdy jsem také řešila svou existenční krizi, neb jsem se zamilovala do své nejlepší kamarádky Kate. Už je to dávno a je to pryč. A rozhodně to našemu přátelství nijak neprospělo.

Poznala jsem Riwu, za což jsem neskonale vděčná. Nejprve jsem si jí "všimla," když dálkově chodila na stejnou školu. Ve třeťáku jsem u ní byla i na praxi. Může mě hřát u srdce, že jsem byla její první praktikantka. Pak se s nimi strhla lavina, ale ona si mé práce patrně tolik váží, že í pomáhám se zakázkami doteď. Taky aby ne, když si mě vycepovala.

Před dvěma lety jsem maturovala. Úspěšně na první pokus. Není být na co pyšná. Nejsem první ani poslední. Zkouška dospělosti? Pff. Jen toho, jak se dokážete nabiflovat látku. Přičemž se přiznávám, že jelikož jsem v té době už poměrně aktivně šila, neučila jsem se vlastně nic. Jediné, na co jsem se podívala den před maturou byly pánské oděvy, protože v nich tak trochu plavu, když to nemám před sebou.. Ten zbytek sedá vždy nějak zaimprovizovat.

Necelý měsíc po matuře jsem si nechala udělat své první tetování. (Přestože žádné další nemám, píšu první, protože si jsem jistá, že nebude poslední.) Domluvila jsem se s tehdy ještě začínající tatérkou Strigou, kterou jsem znala už nějakou dobu (samozřejmě nás představila Riwaa) a ta mi dokonce udělala i exkluzivní cenu: Sklenku vína. To se docela hodí, ne? Nebyla jsem absolutně připravená na...cokoli, takže jsem í pod jehlou málem dvakrát omdlela. No ale ospravedlňuje mě snad to, že nemám ráda jehly, moc jsem toho za den nesnědla a ještě bylo ten den docela horko... Matku málem trefil šlak, když to zjistila...asi o dva - tři týdny později.

Od půlky července 2013 žiji trvale v Praze. Mé poslední prázdniny byly dost...no...bouřlivé. Jsem ráda, že nemám nějakou pohlavní chorobu a jsem celkově v pohodě a zdravá. Nicméně na začátku srpna jsem utrpěla svůj první potrat. Nebylo to mým přičiněním a to, že jsem byla těhotná jsem zjistila, až když jsem byla jakš takš v pohodě a přestaly ze mě téct hektolitry krve. Ani doktorka nevěděla, co to vlastně je...

Na druhý jsem šla úmyslně v únoru loňského roku. Překvapily mě ale moje pocity. Vůči tomu plodu jsem byla zcela laxní. Nejvíce jsem se styděla za to, že lékařku vůbec musím žádat o objednání a otravuji personál nemocnice se svým problémem. Všichni byli zcela korektní a profesionální, ale přesto...

Když jsem otěhotněla v říjnu stejného roku, ale s partnerem jsme to nějak extra neřešili, nejspíš kvůli našim vztahovým problémům, prošvihli jsme možnost násilného ukončení...and here I am...


Fotografie pořízená před Riwinou přehlídkou v září 2014
od Tomáše Mičáka


Upozorňuji, že je článek docela dlouhý...