Thoughts of mad

9. června 2014 v 22:12 | Clare |  Thoughts of mad
Měli jste na sobě někdy zbroj? Doubt it. Tak zkuste jenom korzet, je to rozhodně lehčí...možná tak o pětadvacet kilo. Pořádně utáhnout a pak vyrazit v téhle výhni ven. V Mordoru bylo jistě daleko chladněji...vždyť měli takřka za rohem plno vody v bažinách a ti skřeti se v tom filmu nikdy nepotili. Byli orosení, to nepopírám, ale nic z nich neteklo.

* "Orosení? Pff...byli naolejovaní, aby se líbili své drahé hořící vagíně. Taky si mohl vybrat jinou podobu, do jaké se uchýlí. Třeba někoho posednout, nebo se prostě zhmotnit. Voldemort to taky dokázal. Kdyby si Sauron řekl, že je prsten jenom jeho viteál, tak by to dokázal...vy-víte-kdo je jasným důkazem, ne?" *

***


Když se někdo rozhodne, že chce člověka víc poznat, vždycky je z tím i nějaký háček. Většinou se dozvíte věci, které jste nikdy vědět nechtěli, nedokážete si je vybavit ve spojitosti s danou osobou, nebo jsou dost divné a v případě, že se rozhodnete poznat svého idola, tak jste občas i dost znechucení.

* "Jako když zjistíte, že vaši rodiče dělali piss, nebo chodili na swingers." *

***

Slzy. K čemu člověku vlastně jsou, když nechce vypadat jako absolutní idiot, psychopat a troska především? Huh? K ničemu vážení, ale když už, tak by si snad Clare občas zasloužila trochu útěchy v náruči, ne jenom nějaké zkurvené poplácání po zádech a pohlazení po hlavě. Lhala bych, kdybych řekla, že nikdo z mých známých neumí uklinit. Před většinou jsem ani nevypadala smutně. Známí... To ostatně svědčí za vše.

* "Jo...zkurvenci a děvky." *

Ve skutečnosti jsem potkala jen jednoho člověka, který uklidnil mou zjitřenou mysl ve své náruči. A to jsem si k němu ještě přisedla sama a vlastně ho donutila. Už se s ním nevídám. Škoda, ale život musí jít dál, i když ztrácíte svoje -aný přátele. Aně.

* "Do hajzlu, Clare, do hajzlu, jen to řekni, zanadávej si, uleví se ti." *

Tumpty tumpty dum.

Člověk se musí skutečně snažit, aby je u mně viděl, spoustu věcí prostě spolknu a stávám se jen tím víc zatrpklá a nepřátelská...ovšem dokud mě to zase nepřejde a já se z toho všeho nevyspím. Trapně patetické, nezdá se?

Teď je dobrá otázka, jestli vůbec můžu něco cítit delší dobu. Táhněte šmejdi, jasně, že jo...jen prostě vymazávám z mysli věci, které se mi nelíbí, nemám je ráda, nebo je nepotřebuji. To je snad normální. Nemusím stále myslet na lidi, které nemám v lásce, na křivdy, které se mi kdy staly. Je to vlastně taková psychická obrana. Kdyby nkdo zkoušel nitrobranu na mém mozku, byl by dost zoufalý, že se nic nedozví...maximálně tak, co jsem měla k jídlu, jak roste moje kočka, jak vypadají má prsa a tak...

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.
Srát na to.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama