Červen 2014

Na tisíc malých kousků

10. června 2014 v 9:16 | Clare |  Thoughts of mad
Tak takové to je, když vámi někdo pohrdá? Nenávidí. Štítí se. V očích je tolik hnusu, který se do vás ještě průběhem času vylije a celé vás obalí, až z vás nakonec nezůstane nic. Jen ta lidská skořápka, která chátrá a pomalu umírá, protože už není pro co žít.

* "Trapné." *

Někde hluboko uvnitř je prázdnota. Všeobjímající a všepožírající. Potřebuji lidské teplo. Cítit... Cokoli... I kdyby to měl být úder pěstí.

Chci cítit něco jiného, než ten zkurvenej pocit, že je všechno v hajzlu a do normálu se to jen tak nedostane. Něco víc fyzického.

"Má cenu se chtít vůbec zavděčit?"
Jistě, že má. Co sis nadrobila, to si taky ukliď. Když se ti něco rozbije, taky to spravíš, tak se teď snaž...a neposer to Clare.

Thoughts of mad

9. června 2014 v 22:12 | Clare |  Thoughts of mad
Měli jste na sobě někdy zbroj? Doubt it. Tak zkuste jenom korzet, je to rozhodně lehčí...možná tak o pětadvacet kilo. Pořádně utáhnout a pak vyrazit v téhle výhni ven. V Mordoru bylo jistě daleko chladněji...vždyť měli takřka za rohem plno vody v bažinách a ti skřeti se v tom filmu nikdy nepotili. Byli orosení, to nepopírám, ale nic z nich neteklo.

* "Orosení? Pff...byli naolejovaní, aby se líbili své drahé hořící vagíně. Taky si mohl vybrat jinou podobu, do jaké se uchýlí. Třeba někoho posednout, nebo se prostě zhmotnit. Voldemort to taky dokázal. Kdyby si Sauron řekl, že je prsten jenom jeho viteál, tak by to dokázal...vy-víte-kdo je jasným důkazem, ne?" *

***