Ginger

2. dubna 2014 v 20:21 | Clare |  Thoughts of mad
Po necelých dvou měsících. Co mě to vlastně přimělo sem znovu napsat, i když vím, že je to pro mě zbytečné a nepřínosné..? Bůh ví.

* "Jsi kecka, Bůh neexistuje." *

Pro ty, co by to zajmalo jsem stále ještě naživu, jsem v rámci možností šťastná - převedeno dejme tomu třeba na simíky, mám svůj panel štěstí tak, že mi to nepřičítá žádné body celoživotního štěstí. Štěstí.
Co dál?
Jsem ginger...ale už ne na dlouho.

* "Ne, vy negramoti, nejsem zázvor!" *


Kočka roste jako z vody. Ještě dva měsíce a bude slavit narozeniy. Svůj první rok v mé společnosti. Možná proto je tk neurotická a jejím největším nepřítelem je Holub. Pro pochopeníje to jedna z jejích zadních nohou, ale já nikdy nevím která, protože si je kouše obě tak nějak nastejno. Miluje zmuchlané koule papíru, lidské ruce a prsty u nohou.
Papírové koule, protože jsou lehké a ona si s nimi může snadno hrát...jen je problém, že mi je vždy zastrčí pod skříň a na kom je to vyndavání? No? Na mě přece.
Ruce, protože se rychle hýbou, jsou ohebné a nebezpečné. Rozhodla se, že proti nim rozhodla bojovat...no...většinou vyhrává, co si budeme nalhávat. Je tyran.
Prsty u nohou jsou nejhorší poránu, když je odpočatá a má chuť si hrát. To pak člověka probudí drobné jehličky v prstech a drápy ve zbytku nohy. Přece by jen tak nekousala. To se na lovce nehodí.
Nicméně...možná to nejděsivější zranění, které dokáže způsobit, je psychická újma. To stačí, aby se před spícího člověka posadila a pozorovala ho s rozšířenýma očima. Když se pak člověk probudí, lekne se, jako by mu sám vetřelec do duše nahlédl. Zato je to ale velmi dobrý budík, protože už jen tak neusnete, když jste se vyděsili. A ona, spokojená svým plánem na psychické mučení svých otroků, si jen sedne opodál a olizuje si tlapku, i když je zcela čistá. Je tyran.

Možná jsem pro tento svět příliš velký kalibr. Snob možná. Proč by se jinak ti drzouni tak dívali? Ovce. Jistě vidí jen šedý obrys a hledí si svého paloučku s trávou. Baví mě je pozorovat. Všichni někam spěchají. Nechci spěchat. No...ale někdy prostě není nazbyt. Jen občas. Já měla na všechno vždycky dost času. To už říkala moje matka. A dodávala, že takhle to nikam daleko nedotáhnu. Milé. Povzbuzující.

Je čas na trochu toho snobství. Budu snob, i když budu absolutně na mizině. Pff...stejně to na mě nikdo nepozná. Jsem stále stejná. Někdy je to škoda.

Vyprdnoutsenato.
 


Komentáře

1 Kate Kate | 4. dubna 2014 v 7:11 | Reagovat

Díky, že alespoň nějak vím, že jsi v pořádku, když mě teď ignoruješ...
Minervě samozřejmě předem přeji vše nejlepší. Tak se štěstím za rok za dva by se ti mohla zklidnit. :D
S tím, že není kam spěchat jsi mi připomněla České Dráhy aneb čekáš dlouho? čekej dál, času dost. :D :)

2 pavel pavel | Web | 8. dubna 2014 v 10:56 | Reagovat

Minerva je přesně tvůj obraz. Obvykle si najde člověk podobného mazlíčka, nebo se ti rychle přizpůsobila. :)
Měj se krásně. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama