Zase ten proklatý název

23. ledna 2014 v 12:28 | Clare |  Happened
Za svých nedožitých dvacet let života mám svůj historicky první diářovitý diář. Diář, ve kterém jsou názvy dnů, čísla, místo na poznámky a tak. No...je sice trošku takový narůžovělý, ale i tak se mi líbí. Stejně...je to jen diář...a asi tak za tři měsíce mě přestane bavit, nebudu-li ho pořádně používat...


Včera byl nějaký prokletý den. Ráno bylo krásné a dopoledne příjemné. Pak se ale asi něco pokazilo, vše se obrátilo naruby a z ničeho nic byli všichni nepříjemní a zlí. Nemohla jsem se dočkat, až půjdu z práce. Když se tak ale konečně stalo a já pak sešla do metra, zjištění, že je zcela přecpané a má prodloužené intervaly, protože jim nějaká uvolněná lamela v tunelu ničila zpětná zrcátka, mě nijak moc nepotěšila...tak jsem si počkala až na to další...a potkala jsem vlkodlaka. Ten muž měl příliš zvířecí rysy a žluté oči na to, aby byl člověkem. Stál nalepený na dveřích (ono to ani nijak jinak nešlo, jak bylo metro přecpané) a stále se rozhlížel a většinou pak spočinul pohledem na mě...jako by se mě bál, jako by věděl, že já tomu věřím...jako by ze mě cítil nebezpečí.

Při tom telefonování je dost nuda. Občas si jednoduše začnu pilovat nehty...takže už je mám zase ostré a pichlavé jako jehličky.

* "Broučku, to tě zničí...nebo alespoň tvá záda. " *

Miluji ty malé hroty na nehtech. Jen je škoda, že moc dlouho většinou nevydrží, pokud je nenalakuji...to by ale taky nebylo až tak marné. No ale jen pokud se mi bude chtít. Mám dnes zkoušku toho saka, (doufám, že mi to neodřekne) a pak si musím ještě zacvičit, dnes ráno byla Clare totiž lenoch a vykašlala se na to... Taky aby ne, když lezla z postele až o hodinu později něž obvykle. A ani nesnídala doma, ale až v práci. Dnešek bude takový zvláštně uspěchaný hádám a já nic nebudu stíhat. No uvidíme, jestli se mi kruhy pod očima prohloubí.

Začínám být trochu paranoidní. Vce se ohlížím, nemohu sedět zády ke dveřím (to jsem ostatně nemohla nikdy) a nenávidím, když za mnou někdo chodí...kdokoli. A všímám si, že jsem začala upírat znervózňující pohledy. Lidé se mě budou bát, i když ani neví, proč vlastně.

MUHAHA
 


Komentáře

1 Čokinka Čokinka | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 12:42 | Reagovat

To s tím sezením zády ke dveřím a chozením za zády znám :) To nesnáším, prostě to neumím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama