Ten už je poslední...v tomto týdnu.

24. ledna 2014 v 12:24 | Clare |  Happened
Dneska vám na článek se...ehm...kašlu.


* odkašlala si *

Pátek. Konečně je pátek. To mu to ale trvalo, než přišel. Hlavně že už je tady. No stejně se čas bude táhnout jak smrad, takže je to skoro i jedno, ale naděje, že to uteče, tu přeci jen je.
Dnes máme v práci něco, čemu by se dalo říci "podnikový večírek" k oslavě nového roku. Shrnuto a podtrženo, všichni se jdou opít, takže ani nemůžeme čekat, že by nás domů pustili o pár chvil dříve. Nicméně prý se má začít pít už v práci...takže možná bychom mohli mít tak o hodinku zkrácenou dobu. To by docela šlo, ne?

*po meetingu

Hmm...tak prý ne. Ale za každou druhou smlouvu tu máme panáka skotské. Panáka. Dělají si ze mě srandu? Vždyť tohle pití se nekope, ale vychutnává. Tohle je, asi jako když se chcete přivést do bezvědomí Ohnivou whisky. Blah.

Prokletí předevčerejšího dne pokračovalo ještě včera, neb se mi nic nedařilo. Kletbu jsem zlomila až v pozdním odpoledni, když už jsem byla tak naštvaná, že jsem chtěla pěstí prorazit cihlovou zeď. Naštěstí jsem od toho upustila...měla na sobě kachličky a o ně bych si dost pochroumala klouby. Vypadají dost nenávistně, takže by jim to jistě udělalo velkou radost. Alespoň jsem si bouchla. Zjištění, že mě to jaksi vnitřně uspokojuje ve mě probudilo touhu někoho zbít...respektive naučiti se boj na blízko. Pěstní souboj. Normálně to není nic pro mne, ale co má člověk dělat, když ho třeba někdo napadne? Nechat se rozpárat nožem, nechat si prostřelit lebku a pak se nechat ještě okrást? Pff...lidé by se měli umět bránit. Všichni. Bez výjimky.

Dnes i přes své nevyspání mám vcelku dobrou náladu. Možná to má na svědomí včerejší krásný a skvěloúžasný večer. Člověk by ani nečekal, že se večer tak vydaří, když mu přes den ničehož nic nešlo. Jsem ráda, že jsem šla posledně s maminkou do IKEY, protože jsem si odtamtud přivezla dvě úžasné v poloměru cca 5 cm široké a zhruba tak 25 cm vysoké bílé neparfémované svíčky z přírodního vosku. Jsou božské. Krásně hoří a když je sfouknete, nečoudí půl hodiny, jako spousta jiných voskovic a udělaly krásnou atmosféru.

* "Voskovic...chm chm. Vždyť už se to z pravého vosku ani nedělá." *

Nádech a výdech. Nádech a výdech. Rozhodla jsem se, že se zítra pojedu podívat za maminkou...na tom není nic zvláštního...ale já jsem přiměla i svého krásného kouzelnoprstého přítele, aby je se mnou a seznámil se s ní. Jediné, z čeho mám strach je, že matčin predátor (jinak se ta uřvaná kousající věc nazvat nedá) - malý zrzavý pejsek vypadající jako liška (čivava křížená s pražským krysaříkem) - který nenávidí byť jen pohled nějakého člověka, natož kohokoli cizího a ještě k tomu muže. Je lepší gardedáma než jakákoli chůva na planetě. Nejlepší vzdálenost dvou lidí je podle něj totiž alespoň dva metry od sebe při překročení vzdálenosti vrčí a jindy i kouše. Podle nálady. Musím mu koupit na úplatu pytlík piškotů a dát ho mému drahému do rukou, abychom odešli se všemi končetinami v celku a nepoškozenými...no...hlavně on.

* "Mého srdce šampion." *
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 25. ledna 2014 v 21:21 | Reagovat

A půjde s kytkou? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama