So...I've done it.

17. ledna 2014 v 12:20 | Clare |  Happened
Tolik povyku pro nic. Ani nijak líto mi to není. Jediné, co mi to připomíná je mírná neustávající bolest a vědomí režimu šestinedělí. To je docela otrava. Když si to tak vezmete, tak se nesmím šest týdnů koupat, jen sprchovat (to není až takový problém, když mám doma jen sprchu), nepoužívat tampony (jako by to něčemu vadilo) a žádný sex (tady máme ten zádrhel...vybuchne mi hlava!).
Rozhodně je to pro mě další zkušenost. Ovšem zrovna tuhle skutečnost odsunu do pozadí, až mi přijde klasická perioda.

* "No nešklebte se...děje se to všem ženám. Nevidím důvod o tom nemluvit. To vy jste na mém blogu." *


Jediné, co je pro mě teď jiné je, že jsem si do práce nevzala korzet. Bolí mě z toho trochu záda, ale co už. Dnes a zítra to ještě přežiju a v pondělí už klasický režim. A dnes večer si prosě zacvičím. Ráno se mi nechtělo vstávat o půl hodiny dřív, protože jsem šla spát pozdě a aky proto, že jsem se chtěla mazlit, když už jsem se vzbudila hodinu před budíkem. A ten můj mazel tak rozkošně spinkal. A otravovala mě kočka. No respektive...chtěla přítomnost lidské osoby, takže vždy, když jsem se přetočila, si lehla na nějakou část mého těla...nejlépe na mou ruku, nebo bok, nebo třeba hrudník někde v místě plic, takže mi vždy sklouzla až do obličeje a já měla nos plný chlupů.

Když budu zapalovat svíčky, budu se na to podvědomě upínat, což je nesmysl. Nemám proto důvod být nějak přehnaně přecitlivělá a takové ty kraviny. To, že mi není dobře fyzicky ještě neznamená, že mi musí být zle i psychicky. Ačkoli...kdybych o tom měla mluvit s člověkem nezasvěceným, cítím, že by mi vyhrkly slzy.
Ach...mě se dnes tak nepředstavitelně nic nechce. A to jsem mohla jít do práce už včera. Zakázané jsem to rozhodně neměla, jenže komu by se chtělo..? Mám směnu i zítra. Musímem ít dvě soboty v měsíci. No...asi si tu sobotu přehodím na příští týden. Stejně mě chtěla navštívit mamka, když už jede do Prahy. Alespoň stihnu poklidit. Bůh ví, že to ten byt potřebuje jako sůl.
 


Komentáře

1 Kate Kate | 19. ledna 2014 v 23:16 | Reagovat

Takže už to máš za sebou. Snad ti brzo bude lépe. :)
Ačkoliv stejně mám pocit, že to v sobě budeš dusit a jednou to vypluje na povrch. Tohle není věc, nad kterou se mávne rukou. Kdyby sis ale potřebovala promluvit nebo nějak rozptýlit, dej vědět. Víš, že jsem tu pro tebe. :) Dlouho jsme nehrály hru. Stále je šance vzít sešit, dát si u mě kafe a zavzpomínat tím na časy v prváku především. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama