Leden 2014

Středa

29. ledna 2014 v 10:48 | Clare |  Thoughts of mad
Dnešním dnem se pracovní týden přehoupl do své lepší poloviny. Radovala bych se více, kdybych nešla do práce i v sobotu. Je to trošku vydřidušství, ale co člověk nadělá. Jestli mám pracovat po zbytek svého života takhle, asi se z toho brzy zcvoknu. Ještě ke mně nepřišla taková ta typická pracovní rutina. Ani nechci, aby přišla. To raději změním zaměstnání. No na tom se tak nějak i pracuje, tak uvidím, jak to dopadne.
Chci zaměstnání, co mě bude vnitřně naplňovat a bavit. Asi toho chci příliš, což?

Přesto jsem ale tak nějak zvláštně šťastná a spokojená ve svém životě.

Každý by chtěl, aby se o něj někdo staral, opečovával a měl dost peněz. Každý pro to ale musí něco udělat, tak se lidi kruci proberte a začněte se sebou něco dělat. Nemůžete pořád jen zoufat, že není tohle a tamto. Prostě jděte a začněte pracovat na svém postupu. Ono se mi to strašně lehko říká, ani já nevím, jak se to dělá, ale každý si musí vyšlapat tu svou cestičku. Bohužel. Tak nějak se trochu obávám, ale podle mně to nebude až takový problém. Stačí jen dělat víc než ostatní lidé. Ale kdo by chtěl dělat víc než ostatní..?

Dnes se mi nechce psát, tohle vám stačí.

Úterý

28. ledna 2014 v 12:24 | Clare |  Happened
Takže zase ráno. Proč je to vstávání tak těžké? No naštěstí je venku už tepleji, takže jsem nemusela být zabalená jako eskymák. Nemít na sobě tolik vrstev, vypadalo by to, že jdu dost nalehko. Zdání klame a to miluji. Nikdy nic není takové, jaké se zdá na první pohled. Ačkoli...

...spousta lidí mi řekla, že vypadám na šerm a milovníka 19. století, což je dobrý tip...ale také, že jsem goth* a nebo naprostý idiot, který nedokáže myslet vlastní hlavou.**


Pondělí je mor lidstva.

27. ledna 2014 v 11:11 | Clare |  Happened
Tak fajn...přišla k nám zima. Respektive začalo kurevsky sněžit. Je hezké to pozorovat z tepla domova zavřeným oknem, ale vyjít ven do toho nečasu...ani náhodou...psa by nevyhnal a po lidech chce, aby šli do práce. V Praze je doslova kalamita jak na Sibiři. Jediný dopravní prostředek, který pořádně jezdí, je metro...pokud ovšem nezapadne sněhem, nebo mu nezamrzne voda v nuseláku. To je docela dost smutné. Po silničářích není ani vidu ani slechu a všude to klouže a všichni na sebe troubí svými klaksony a choboty. Zkurvený počasí, pobolívá mě z toho hlava.


Ten už je poslední...v tomto týdnu.

24. ledna 2014 v 12:24 | Clare |  Happened
Dneska vám na článek se...ehm...kašlu.


Zase ten proklatý název

23. ledna 2014 v 12:28 | Clare |  Happened
Za svých nedožitých dvacet let života mám svůj historicky první diářovitý diář. Diář, ve kterém jsou názvy dnů, čísla, místo na poznámky a tak. No...je sice trošku takový narůžovělý, ale i tak se mi líbí. Stejně...je to jen diář...a asi tak za tři měsíce mě přestane bavit, nebudu-li ho pořádně používat...


Plop...

22. ledna 2014 v 12:28 | Clare |  Happened
No...ráno se jakš takš probudím, ale jakmile mě výtah dostane na příslušné patro, kde sídlí call centum, chce se mi neskutečně spát. Jen doufám, že mě to přejde. Musí doháje.
Dnes by mi rozhodně neuškodilo si trochu přispat. Ne, že bych se nevyspala...jen chci někdy (nejen o víkendu) zůstat v posteli déle. Třeba až do deseti, jedenácti...do večera - a pak už se nevyplatí z té postele ani vstávat.

"Jasný...pár dnů kurva zasloužený dovolený."


Fu..

21. ledna 2014 v 12:19 | Clare |  Thoughts of mad
Tak a dnes nastává další nudný den v práci. No alespoň mě večer čeká jistá satisfakce v podobě schůzky s tím nejúžasnějším a nejdokonalejším* mužem na celém světě. Je ale teprve úterý, co budu dělat do konce týdne? A co pak o víkendu? Merlin ví. No...to se nějak vyvrbí. A budeme ve středu a neděli trénovat? Cvičit o samotě se pořádně nedá. Člověk nevidí své chyby a sám se patřičně nepotrestá, když si nějakou uvědomí. Někdy je to potřeba.

* "Gosh...v té nemocnici říkali, že ze mě bude téci krev tak tři - čtyři dny. Ne už bezmála týden. Kruci kdy to sakra přestane? Duh." *


Zvláštní

20. ledna 2014 v 8:58 | Clare |  Thoughts of mad
Dnešní probuzení mi řeklo, že to dnes chce článek. Chm chm. Dnes bylo zvláštní ráno. Zdál se mi takový zvláštní sen. Nu zvláštní...

Šla jsem ze svého bytu v Holešovicích ve své brokátové sukni, kabátu a s kabelkou ležérně visící na mém pokrčeném lokti...a zcela neozbrojená jsem šla zabíjet. Nevím co, ale šla jsem. Po Argentinské nejela žádná auta a všude byla tma. Noc a pouliční osvětlení bylo zhasnuté. Naproti mě šlo pár roztroušených lidí - mužů - a jak jsem procházela, sledovali mě pohledem a snad se i zastavovali. Jediné, co na silnici bylo, byl autobus, který zahýbal z Dělnické směrem na Vltavskou. Měl číslo 132.

So...I've done it.

17. ledna 2014 v 12:20 | Clare |  Happened
Tolik povyku pro nic. Ani nijak líto mi to není. Jediné, co mi to připomíná je mírná neustávající bolest a vědomí režimu šestinedělí. To je docela otrava. Když si to tak vezmete, tak se nesmím šest týdnů koupat, jen sprchovat (to není až takový problém, když mám doma jen sprchu), nepoužívat tampony (jako by to něčemu vadilo) a žádný sex (tady máme ten zádrhel...vybuchne mi hlava!).
Rozhodně je to pro mě další zkušenost. Ovšem zrovna tuhle skutečnost odsunu do pozadí, až mi přijde klasická perioda.

* "No nešklebte se...děje se to všem ženám. Nevidím důvod o tom nemluvit. To vy jste na mém blogu." *


Může obsahovat stopy sóji, ořechů a jiných alergenů.

14. ledna 2014 v 10:48 | Clare |  Thoughts of mad

Seru na to.



Je čas na jistou dávku sebereflexe.



Připadá mi, že bych chtěla psát na nějaké tabuizované téma. No...co je na zabíjení lidí tak divného..? Vlastně to ještě ani není člověk. Deset bodů koleji, která to uhodne dříve. Deset bodů. Není to mnoho, ale může vám to dopomoci k výhře školního poháru ani nemrknete.



* "Clare, co to meleš za sračky?" *




Mužoponík!

2. ledna 2014 v 12:21 | Clare |  Happened
Samota. Samota lidem nesvědčí...no nevím, jak ostatním, ale mně rozhodně nikoli. Po určité době si připadám tak slabá, tak k ničemu. Nepotřebná Clare.

"Ale bylo toho na tebe příliš, přiznej si to."
Bylo toho na mě víc, než obvykle, ale to ještě neznamená, že to nezvládnu.
"Tak proč ses včera tedy tak rozplakala? Byla jsi zoufalá a pořád nejsi nejšťastnější. Jsi - "
Tak už konečně sklapni. Nechci, aby to někdo věděl. Dozví se to, jen pokud to nepůjde vyřešit, což doufám, že půjde.

* "Mužoponík!" *