Někdy se hodí nějaké projasnění oblohy. Pak je vidět na vyvanulé duše těch zatracených těl.

4. listopadu 2013 v 10:18 | Clare |  Happened
Zdají se mi zvláštní sny. Mám pocit, že mě čeká něco, na co ještě nejsem připravená a docela se toho bojím. No...ne sice jako čert kříže, ale znáte to...strach z neznáma. No ale když jsem se dívala na výklad kvetoucího třešňového stromu, nic hrozného jsem nezaznamenala. Třeba se mi o vědmáckých útocích zdá jen proto, že přemýšlím o Knize...a taky o mém dalším postupu v drd. No...asi nebudu tak hodná, milá, příjemná a čestná.

* "A ne, že mi pak řekneš, že můj krok byl očekávatelný." *


* Cechovní večírek ve stylu 2. světové války a tajné vědmácké přepadení, které mělo za cíl nechat vybuchnout celou budovu. Kupodivu nebyla nikde ochranka, všichni si asi mysleli, že jsou příliš dobře utajeni, aby je nikdo nenašel. Nevím, jak to skončilo, utekla jsem a pak se probudila. Bylo to takové to probuzení, kdy se vám strašlivě chce na malou, ale bojíte se, že jakmile vylezete z postele, váš sen se zhmotní a pak po vás půjde. To se mi v Praze stalo poprvé... *


O víkendu jsem byla navštívit maminku. Podívat se, jak se má a tak. Zašly jsme i na hřbitov, když už byly ty dušičky. Nic jsem necítila. Žádné hnutí mysli nebo tak něco. Možná je to proto, že mezi těmi dušemi nebyl nikdo, koho bych znala a na kom by mi skutečně záleželo. Díky Bohu. Ani ten hřbitov na mě nepůsobil. Možná to bylo tím, že jsem na něj chodila už od malička...a nebo taky díky tomu, jak neskonale moderně vypadá. Moderní hřbitov není hřbitov. Nemá svou atmosféru. Nemá svou duši.

Před...hmm...Bůh-ví-kdy-to-bylo byl vznešen požadavek, abych vymyslela nějaký společný zájem...myslím, že už mě něco napadlo. Mohlo by to vyhovovat nám oběma...i když jsem v tomhle směru naprostý antitalent a mám absolutně slaboučké ručičky. Nevadí, začala jsem posilovat...dnes. No co? Někdy začít musím! Jen se bojím, že mě to při prvním neúspěchu přestane bavit. No třeba ne...potřebuji to umět (to je taková ta nutkavá potřeba) a jistě budu mít podporu.

* "To je asi jako se Ty chceš naučit tančit můj milý. Kdy vlastně budeš chtít další taneční hodinu?" *
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. listopadu 2013 v 18:53 | Reagovat

No já byl s Bohunkou na hřbitově... ale tebe to stejně nezajímá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama