Mistr, PJ, přítel..?

7. listopadu 2013 v 14:40 | Clare |  Thoughts of mad
Jak může člověk někomu jinému chybět vnitřně? Je to takový zvláštní pocit, při kterém uvnitř cítíte, že se k tomu druhému chcete přivinout, téměř s ním srůst, ale ve skutečnosti víte, že to takhle nefunguje. Chce se vám smát i plakat. Jste smutní a veselí zároveň. Cítím se o něco ochuzená.

* "Svým způsobem asi chápu, jak se cítí pes, když jeho pán odejde pryč..." *

Bože!

* "Mistr, PJ, přítel..?" *


Šerm. Byl to dobrý nápad. Už ten nápad samotný mě tak nějak nabíjí neznámou a přesto velice atraktivní energií. Asi budu vytlemený šermíř, protože mě máchání mečem nutilo k úsměvu...nebo budu mít na obličeji takový ten urputný snaživý výraz nováčků.

"Mistře, kdy budu mít další tréning? Zakázals mi máchat...jak si na mě ale meč zvykne, když se s ním nemohu sžít?"

Posilování bolí...rozhodně když to přeženete. A to mám o víkendu ještě malovat kuchyň. Ne...to nedávám. Jistě, bylo by to hned, ale nějak se mi do toho jednak nechce a taky si chci udělat příjemný víkend plný nicnedělání, cvičení, čtení, možná bych si mohla jít třeba i zaběhat, šití, mazlení se s kočkou a prohlížení v zrcadle...a samozřejmě spaní. Nějaké uklízení, jako to dělají ostatní, se mě zcela netýká. Uklízím tak nějak průběžně, takže nevidím důvod dělat jednou týdně "Velký úklid."Stejně je to hloupost. Celý týden chodíte do práce jako malé zbytečné saze, o víkendu si chcete dát volno a odpočinout si a máte celý den strávit úklidem domácnosti? Blah...ani mě nehne.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama