Nádech, výdech, nádech a výdech. Zas a znovu, až do úmoru.

2. září 2013 v 9:19 | Clare |  Thoughts of mad
Kolik toho vztah dvou lidí dokáže vydržet? Kolik jen si ti dva lidé přejí? Jak to udělat, když si ten jeden není jistý. Jistý? Čím vlastně? Jsem zmatená. Jak bych vlastně mohla milovat oba? Miluji já sama sebe, že si tohle dělám? Co má jeden, co nemá druhý? Ale jistě, že to vidím, jaký je ten rozdíl. Je markantní. Asi jako kdybyste chtěli poměřovat psa a kocoura. Ano, přesně takové to je. Říká se: "Vidím ho před očima, když je zavřu.." Ale každé mé oko vidí toho svého. Tváře mezi sebou zápasí a já raději ani nechci vědět, který z nich tam zůstane. Hmph? Zajímavější nebo jistější život?

* "Která z těch nabídek je po vás zajímavější, atraktivnější?" *

Oba doufají ve svůj los.


Nádech, výdech, nádech a výdech. Zas a znovu, až do úmoru. Znáte pocit, kdy vás vše bolí, že nemůžete ani dýchat? Až tak dost dobře to není ani fyzická bolest. Potřebovala bych přestávku. Zasloužím si ji vůbec? Co jsem vlastně udělala se svým životem, co to stále dělám? Ach ano...zaškatulkuj se, abys nevyčnívala, přestaň nosit tu hroznou věc, kvůli které jsi štíhlejší než ostatní ženy kolem, jinak tě vyrazí a nechovej se tak povýšeně, nikdo tě nebude mít rád. Nevím, jestli chci, aby mě měli rádi. Moje chování je taková zvláštní maska, pod kterou se skrývá bezmoc a nevědomost spojená s naivitou...

* "Blah...nechci být tuctovka, proto nejsem. Nechci se škatulkovat, ale i přesto jsem se musela zastrčit do šuplíčku a poslušně sklonit svou namyšlenou hlavičku.

* "Všichni musí žít, ale ne každému se chce být naživu." *

Těším se, až bude sníh. Vločky padající z nebe, mráz praštící a zvonící za okny. Miluji, když na dlažbu napadne lehký poprašek sněhu a pak jdu já se svou dlouhou sukní a úspěšně ho smetu pryč. Má to i své stinné stránky, samozřejmě, jako například mokrou sukni, ale na tom mi nikdy v tu chvíli nezáleží. Je to zvláštní proces...vytváření sněhu. Tak magický.

Magie.

Shledala jsem, že každá žena v domácnosti ovládá jistý druh magie, který jí dopomáhá ke starosti o její 'hnízdo.' Součástí té prazvláštní magie je samozřejmě i kuchařka. Zvláštní kniha lektvarů, která dokáže pojmout jakýkoli recept. Ráda vařím lektvary. Bez masa. Je to všechno svým způsobem snadnější, zajímavější, zvláštnější, lepší. Cítím se lépe. Co když nejím maso jen kvůli svému osobnímu pocitu, protože chci být čistší a lepší. Umělé, což..?

Ach ano, on je vlastně první školní den, že..? Roztomilé. Malí smradi křičí a řvou, že nechtějí zpět do školy. Vrazit jim pár facek za to, co dělají. Měli by si vážit toho, co mají. Toho, že mohou studovat.
 


Komentáře

1 Babe Babe | E-mail | Web | 2. září 2013 v 21:41 | Reagovat

Někteří v ústavu opravdu trpíme. Doufám, že mi dáš facku taky <(^(oo)^)>. To se hezky vyhýbám komentování zbytku článku, co?

Je mi líto, že ti ze zbytkem nemůžu pomoct, ale všechno to jsou věci, které si sama musíš rozmyslet a rozhodnout...což stejně určitě víš dost doře.

2 pavel pavel | Web | 12. září 2013 v 10:42 | Reagovat

Je hezké, že jsi k sobě upřímná a poznávám v tě v tom. Každý nosíme masku a zápasíme s ďábly, které v sobě ukrýváme. Vyber si toho podle srdce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama