O všem a o ničem...znovu

13. srpna 2013 v 0:12 | Clare |  Happened
Když jsem byla malá a naivní, domnívala jsem se, že u nás, v České republice nemáme žádné bloky domů, jako v těch famózních amerických filmech a bylo mi to strašlivě líto. A nyní... Nyní kolem těch neexistujících bloků domů procházím a obcházím je při vycházkách se psem... Dětské myšlenky jsou tak rozkošné ve své nevědomosti a činy neskutečně dobromyslné, až je ku podivu, co z nich časem vyroste.

Jó..pokérovaní a propíchaní feťáci, kteří kradou důchodcům peněženky.
"Ahoj, mami, nemusela ses vracet tak brzy..." zamumlala a povzdechla si.
A ty se moc neškleb, vždyť mám pravdu. Ještě stačí, když si nosem proženeš kroužek a budeš vypadat jako kráva...
"No jo, pořád...a až to udělám, začnu fetovat a bude ze mě životní troska, jakou sis vždy přála znát, ale nikdy se ti nepodařilo, že..? Neházej lidi do jednoho pytle, než je poznáš. To, že jsem potetovaná ještě neznamená, že bych nemohla žít svůj život, jak budu chtít a ne, jak ho mám od tvých předsudků nalajnovaný," práskla dveřmi a odešla do jiné části své mysli.



Matinka se rozhodla, že pojede do Španělska. Inu..proč ne, jen ať si to tam užije, jen nechápu, co se jí to prohnalo hlavou za drogy, že s sebou vzala mou nejstarší sestru s celou její povedenou rodinkou, která ji po celou dobu rekonstrukce jejího nového bytu dost slušně "odrbává." Smutné na tom je, že to vidí všichni kolem, jen matka ne. Celkem mne to mrzí, že sebou nechá takhle zametat a dobrovolně jim sedá na lep. Neříkám, že jsem prototyp 'dokonalé dcery,' ale přecijen bych mohla taky něco dostat. Když už ne k narozeninám, tak alespoň k maturitě. S hlubokou cynickou omluvou podotýkám, že hořká čokoláda není to pravé ořechové. Bože..i můj otec, se kterým jsem se začátkem srpna viděla poprvé po půl roce ( "To ten maturák le utekl..." ) mi dal k narozeninám..a vlastně i do začátku života víc. Co mi strčila ona, když jsem se narychlo balila, s tím, že pojedu do Prahy, do SVÉHO bytu..? Hmm...vnutila mi hrnek, starou vařečku a pár jiných věcí, o kterých řekla, cituji: "Stejně bych to vyhodila." Je to celkem pokrytecké, nemyslíte? To je jedno...už je to dlouho, co se to stalo a já se tím nechci a nehodlám dále zabývat.. Jen by mne zajímalo, co mi bude z ciziny přivezeno na zaplácnutí pusy...pokud vůbec něco.

"Pff...tak maximálně ti koupí přívěsek na klíče v nějaké benzince.."

V sobotu večer se naše malá zoo rozrostla o jednoho člena. To znamená, že nyní čítáme celkem pět členů a to: Jeden roztomilý páreček lidí, černý pes, potkan a kočka podivného původu.
Kočka.
Bůh ví, koho to napadlo.. Inu..Bůh ví, že to napadlo mne, ale nechce to nikomu říct. Byl to takový náhlý a naléhavý popud, pořídit si kočku, ale rozhodně toho nelituji. Je sice šíleně uřvaná a bojí se výšek, ale den ode dne je to lepší a vzhledem k tomu, že je jí teprve něco málo přes měsíc je to i pochopitelné. Takhle malinká je, aby si na sebe s pejskem zvykli a hlavně abychom doma pak nenašli kočičí kusy...doslova.
Minerva.
Ani nevím, proč jsem ji tak pojmenovala. Je sice pravda, že jsem přemýšlela nad jménem s písmenem R, neboť všechna zvířata na R dobře slyší, neb je to písmeno velmi tvrdé a člověk do jeho vyslovení musí dát důraz..jen záleží na tom, jak má vyslovené slovo, v tomto případě jméno, vyznít. Dále pak měla ve výběru jména jistou roli nepochybně i má "úchylka" týkajícíse jistého fiktivního světa. Kdo na to přijde, tomu přidělím 10 bodů. Jenže jména jako Hermiona, nebo snad Křivonožka mi nepřišly dostatečně...vznežené (?) Tomuto jménu ještě napovídal fakt, že je stejně zbarvená a vykreslená, jako filmová Minerva. Kdokoli by se mne na to ale zeptal, odpovím mu, že má jméno dle římské bohyně Minervy, která podporovala umění a vědu. Inu..zatím jsem ve své kočce nic takového neobjevila, ale to třeba přijde časem...

Zjistila jsem, že když můj drahý muž shodí své pačesy, vypadá jako jeden z mých oblíbených herců, Ralph Fiennes. Je to zvláštní, ale pohled, který na mne upřel byl nezaponemutelný a způsob, kterým nakrčil čelo a zadíval se svýma modrýma očima by mne uvrhl do kolen, kdybych zrovna nestála na schodech. Mám dokonalého muže...a není to tím, jak vypadá. Je to tím, jak se chová a co pro mě dělá...pro nás.

P.S.: Pavle, pes z předchozího článku nepatří jemu, nýbrž mému současnému příteli. On ho měl pouze propůjčeného.
 


Komentáře

1 Kate Kate | 13. srpna 2013 v 8:52 | Reagovat

"Kdo na to přijde, tomu přidělím 10 bodů."
Jdu si pro svých 10 bodů! Harry Potter!
Potkan, kočka, pes, docela smečka, ale stále vedu! Muhaha! :D

2 Clare Clare | 13. srpna 2013 v 15:11 | Reagovat

Správně, uděluji 10 bodů a jako bonus za první komentář také poukaz na zakoupení vysavače.

3 Kate Kate | 14. srpna 2013 v 20:23 | Reagovat

Yaaaaaaaay! Kde si ho mám vyzvednout? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama