Jako obvykle to není k jídlu...

7. srpna 2013 v 21:55 | Clare |  Happened
Vlastně jsem ani nechtěla psát článek. Jak se vlastně píše? Dělám to správně? Dělám vůbec něco správně, jak se má? Nemělo by to být třeba takhle: Dokončit školu, najít si práci, najít si partnera na zbytek svého (nebo jeho) života, začít spolu bydlet, vzít se a mít děti? Ne, že bych to brala od konce, leč mám to takové trochu zpřeházené a to se mi nějak moc nelíbí. No...stále na tom jsem ale dobře, neb jsem se nestala mladistvou matkou - ne, že by mi to snad hrozilo - nezačala jsem fetovat a nepropichuji si části svého těla...ačkoli...měla jsem leden čas podobné sebedestruktivní sklony. Respektive sebepropichující.


* jazykem zevnitř rtu hledá místo, které si propíchla...našla ho...už jí nikdy nezmizí, ale ona nelituje... *

Obsah tohoto článku je mírně nechutný,
nejezte ho prosím.


Proč mi připadá, že to se mnou jde od desíti k pěti. No alespoň s mým zdravotním stavem. Před nějakou dobou to byla interupce a teď? Tohle bolelo daleko víc a nikdo neví, co mi je, ale začněme od začátku...
Bude to asi týden, kdy jsem začala pociťovat tupou bolest v podbřišku, která se postupně zvětšovala a také samozřejmě rozšiřovala. Byl to pocit, jako kdyby mi někdo bodl nůž do oněch míst a tak padesátkrát za vteřinu otáčel. Inu..v sobotu to začalo být nesnesitelné, tak jsme si řekli, že zajdeme na pohotovost. Musím uznat, že nemocnice U Apolináře sídlí ve vskutku honosné gotické stavbě, ale to sem nepatří. Sestra na gynekologii byla velmi vstřícná, ale to bylo možná způsobeno tím, že jsem se jí v návalu bolesti téměř svíjela na podlaze. No...každopádně mi založila kartu, zeptala se na spoustu zbytečností, změřila tlak...a poslala zpět na chodbu, že zavolá lékaře. Ten přišel asi po deseti až patnácti minutách, neřekl ani popel, očkem si mě nezměřil a šel rovnou do ordinace. Když jsem byla pozvána, ptal se mě se svým nestydatým pohledem na stejné hlouposti, co předtím sestra, i když je měl dávno napsané v kartě a po vyšetření mi jednoduše a prostě oznámil, že mne nemá co bolet, neb nic nenašel. Vlastně mi naznačil, že jsem hypochondr, který si vymyslel vlastní nemoc a poslal mě domů. A co se nestalo... Od neděle ze mě teče krev proudem. Tak jsem se na to s prominutím vys*ala a šla ke své (nově nabyté) doktorce. Ta sice také nic moc nenašla, ale akceptovala, že mi asi něco bude a to něco byla zřejmě cysta na pravém valečníku, která stihla prasknout. Dala mi kapky na bolest a n tu cystu antibiotika, tak uvidím, co z toho ještě bude. No...nevím, jestli je to cysta, ale dost pochybuji, že něco takového vypadá jako kusy cévy, které ze mne lezou.

* ví, že je to nechutné...ale ještě ne tolik jako naživo... *

Zjistila jsem, že mě ty pružné krvavé sraženiny velmi fascinují, asi budu divná. No...možná je to tím, že přesně nevím, jak vypadá lidské tělo zevnitř, znám jen tu venkovní část, jako všichni.. Filmy to nedokážou dostatečně dobře popsat. Asi bych chtěla někdy vidět pitvu člověka. Jsem hodně zvrácené dítě? Chci vidět, jak to uvnitř vypadá..jak potom mohu věřit, že nejsme jen stroje s programy vytvořenými tak, aby simulovaly lidské tělo..?


Byla jsem dnes se psem ve Stromovce. Mám ji de facto za rohem. Vzala jsem si s sebou na rameno i tu svou roztomilou krysičku. Prostě se ráda chlubím, že mám něco více než ostatní... Byla jsem líná a nechtěla jít tu jednu stanici z Holešek na Výstaviště, tak jsme si svezli zadinky v travmaji.. jenže vzhledem k tomu, že se ve Stromovce koná nějaký festival, jela se mnou spousta turistů, kteří si Tortina hladili. Chudinek můj malinký nevěděl, co si o tom myslet. Naštěstí jsem dostala mezi těmi Amíky dost prostoru k úprku, takře jsem si v parku dovolila i pustit pejska z vodítka. Když už, tak ať se proběhne. Vzhledem ke včerejší bouřce byla Stromovka jako po nájezdu drvoštěpů, tak pro něj nebylo nijak obtížné sehnat nějaký klacek. [Přikládám nekvalitní mobilem vyfocené ilustrační foto.] Jen kdyby ten klacek nebyl spíš malým stromkem...široký jako mé předloktí a delší než samotný pes. Ale on je velmi svéhlavý, takže si nenechal vymluvit, že mu taková kláda za pár chvil spíš zlomí vaz dál ho hrdě nosil. Na cestě zpět jsme znovu potkali výše zmíněnou skupinu Američanů. Samozřejmě bylo z Potkana obrovské pozdvižení a tak koloval z ramene na rameno a během pár desítek minut mu bylo pořízeno tolik fotografií, jako kdejaké filmové star. Já nemohu za to, že u nich v tom zapadákově neseženou potkana...ledaže by si pro něj šli do kanalizace. Ale co...mám dostatečný pocit zadostiučinění, neb je ze strachu a stresu všechny pokropil svou močí..

* Chňá Chňá Chňá *
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 8. srpna 2013 v 0:50 | Reagovat

Doufám, že je ti už líp. Podle psa vidím, že jsi ještě pořád u Satana... jestli to ještě nebyl nějaký dozvuk satánka, který tě chtěl ještě potrápit.
Přeji ti ať se z těch zdravotních problému rychle bez následků vylížeš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama