Červen 2013

Jsem docela zvrácený blázen..

19. června 2013 v 13:51 | Clare |  Thoughts of mad
Přijde mi, že se taále jen vymlouvám, abych nemusela tohleto a támhleto. No...já to vlastně vím určitě, že to jsou jen výmluvy. Ví to i mé okolí, ale všem je to jedno. Kdyby to všem jedno nebylo, měla bych nad sebou pevnou ruku, člověka, který by mi říkal, co musím udělat. Člověka, kterému bych ráda sloužila a jemuž by se to líbilo. Možná, že by takový člověk byl...ale chce, abych mu sloužila? Můj milý šovinistický muž, který se rád vydává za Antikrista. Ach ano..v posteli by se mu líbilo, kdybych byla po jeho vůli...ale to není můj styl. Jsou chvíle a místa, kdy/kde mám potřebu být dominantní. Sice takovým lehce spontánním stylem, ale to přeci vůbec nevadí. Je to tak krásné, vidět ho, jak si užívá mé doteky - mimochodem to dokonale polechtá mé ego - a jak ho trýzní, když přestanu, ale je tak slabý vzrušením na to, aby si mě vzal. Mohla bych si tak hrát hodiny... Jsem docela zvrácená.


Žít

6. června 2013 v 19:36 | Clare |  Creative corner

Dlouhou dobu klečela a dívala se na zapadající slunce. Vlasy vyčesané do tuhého uzlu a stažené kimono již jí nebyly tak nepohodlné jako kdysi. Již nebyla Miko, začátečnice. Již dlouho ne. Svou tvář skrývala pod bílou maskou a rudými rty. V jejích očích se však zračilo mnoho utrpení a bolesti. Na rtech měla za ta léta již dobře naučený jemný úsměv. Hlavně, aby nebyly vidět zuby. To se neslušelo. Pěstěné ruce složené v klíně. To byla ona. Nepřekonatelná krása ztělesněná v jedné ženě.