Květen 2013

Růžová se mi vecpala do života a nechce chcípnout, když mohu já.

22. května 2013 v 12:00 | Clare |  Creative corner

*Trochu abstrakce nikdy neuškodí...*

Blik. Blik. Blik. Cvakal na mne reproduktor, když se prohnal kolem duch. Mám-li být jako on, měla bych si svou poslední minutu užít, říkal si v duchu. Vše, co jsem si kdy myslela, je mi teď k ničemu, odpověděl si v duchu.
"A nelítej pořád kolem!" okřikl se.

Tma

6. května 2013 v 14:31 | Clare |  Thoughts of mad
Říká se, že jaké zvíře, takový pán. To moje zvíře, rozkošný potkánek, se stále vrací do své klece, jakkoli dlouho otevřenou ji má, zkoumá maximálně tak na stole. Nechce jít nijak daleko od svého malého vězení. Jsem také taková? Stavím si hrady z novin a čekám, že vydrží navždy? Držím se ve své kleci a zpanikařím, když se po mně chce, abych vylezla a čelila světu? Nechci čelit sětu. Svět je velký, zlý, temný a záhadný. Nechci být jeho další oběť. Jsem malá bezvýznamná troska, která předpokládá, že se jí stane něco velmi pěkného typu prince na černém koni, který k ní bude hodný, milý, šarmantní, galantní, bude ji moci ohromit svými znalostmi, bude se umět vyjadřovat na patřičné úrovni, bude ji chránit, bude ji na rukou nosit, protože si to zaslouží. Vážně si to zasloužím? Nemám zdání za co asi tak. Nic záslužného jsem neudělala a jím maso. Asi nebudu. Bojím se tmy.

Tma. Tma. Tma. Tma. Tma. Tma. Tma.

Poslední dobou si připadám jako malá holčička ve tmě. Mám v ruce poslední kousek hořící svíčky a vím, že kolem mne běhají stvůry, které mě chtějí sežrat. Čas od času si sáhnou na lem sukně, secvaknou zuby za mým uchem, zavadí o mé lokny, olíznou mě svým dlouhým jazykem na tváři. Jsem vyděšená a naprosto nemám tušení, co mám dělat. Můj milostný trojúhelník spojený s maturitou a starostmi s hledáním práce mě ubíjí. Nejsem si jistá, jak dlouho to ještě budu schopná vydržet, asi moc dlouho ne. Stává se ze mě hromádka neštěstí. Nemohu spát, nemohu plakat, slzy mi vyschly, nemohu nic. Jsem zbytečná.

Desmodus. Desmodus. Desmodus. Desmodus. Desmodus. Desmodus. Desmodus.

Je to jeho vina. Za vše může on. Než jsem ho potkala, můj život sice byl žalostnější, ale nebyla jsem tolik zmatená, tolik zvrácená, tolik...zamilovaná.