- doplňte dle potřeby -

14. srpna 2012 v 11:11 | Clare |  Thoughts of mad
Skutečnost, že děsím malé děti, respektive malé růžolící nymfičky, je vskutku poutavá, ale naprosto očekávatelná. KKdy se přecijen stane, že ve svém růžovém roztomilém světě plném bílých hebkých králíčků s dlouhou srstí potkají nějakou černou sůvu jako jsem já? Mnoha dětem se to nestává. Proč by také ano?

Má mysl se toulá v podivných sférách a je to na mě trochu znát. Nemám tušení, co to mohlo odstartovat a nehodlám se nikomu svěřovat, jaké ty sféry jsou...jen je to velmi zvláštní.


Za necelé tři týdny půjdu znovu do školy. Tentokrát už to bude rok poslední...doufám...v tomto ústavu. Maturita klepe na okno a já zběsile čtu knihy do kánonu, abych jich měl dostatek. Vlastně bych jich měla mít už tak patnáct...jenže ze třiceti. Kdo se v tom má ale vyznat, která kniha patří do jakého roku..? Musím si je všechny připomenout a naučit se o jejich autorech. Musím si připomenout konstrukce a technoligii. Musím dávat pozor při matematice. Musím šít. Musím... Vážně musím?
Slibovala jsem si, že si přes prázdniny alespoň začnu pracovat na spodničce/kách pod maturitní šaty. Ráda bych.. Mám dva stroje, které původně byly v naprostém pořádku a úplně úžasně šily...tak jak je v tom případě možné, že teď ani jeden z nich nefunguje? Mám už dlouho nastříhanou sukni...naprosto úžasnou sukni...a včera jsem si nastříhala ještě halenku. Ten materiál má úchvatnou zelenou barvu. Trochu tmavší a budu zmijozel...

Je mi zima. Nepřetržitá vlezlá zima, která si nedá pokoj ani když na sebe ve sprše pustím téměř vroucí vodu. Přemýšlím, zda se mnou něco nemůže být...ale vůbec...já na nějaké nemoci nemám čas a ani náladu, tak ať si to rychle rozmyslí, na koho si to tedy vleze.

Včera k večeru mi napsal jeden můj starý kamarád, zda bychom se nechtěli sejít, když už jsme oba v té Praze. Řekla jsem si, proč ne? Už dlouho jsem ho neviděla a on bude mít jistě spoustu zážitků z Japonska, když se odtamtud nedávno vrátil a já budu jistě jedna z mála lidí, kterým to ještě nevyprávěl... Vidím to tak, že si sedneme někam na...něco tekutého doplňte dle potřeby...a strávíme dvě hodiny jen mluvením o něm. Nijak mi to nevadí. Bude milé ho znovu vidět...
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 19. srpna 2012 v 10:59 | Reagovat

Rád o sobě mluví? Ale aspoň se něco zajímavého o Japonsku dozvíš. Nebo ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama