Malé kulaté hodinky

5. března 2012 v 8:24 | Clare |  Happened
Pokaždé, když se vracím z 'velkoměsta,' mám neodbytný pocit, že mi bude chybět. Avšak vždy, když se rozhlédnu po té skvostné krajině plné malých i velkých polí, lesů a hájků a osamocených domků někde v pustině, napadá mě, že já tuto zemi vlastně někde v hloubi srdce zbožňuji, i když to tak ale nevypadá. Je to takový zvláštní pocit. Taková pýcha na něco, co ani není tak docela vaše, ale vážíte si toho, jako by bylo.. Tato myšlenka mě ovládla před poměrně dlouhou dobou a vždy, když jedu domů či do Prahy se znovu připomene. Stejně jako včera. Ten divný pocit mi dodává jakousi podivuhodnou duševní sílu, která říká, že vše je možné...

* Je fascinována lidmi, jenž stále rýpou do ostatních pod záminkou seznámení a spřátelení.. *


Slyšela jsem, že lidský život se stále točí dokola. Opakují se situace, ale s jinými lidny a v odlišném prostředí. Zvláštní. Ježtě jsem si..až na pár drobností...nevšimla, že by byl nějak extra cyklický. Ale to je možná také tím, že mi ještě není ani dvacet, abych to mohla posoudit. Páni..nežiju ještě ani dvě desetiletí!

* vzpomíná na včerejšek *

Skvostný přívěsek, jenž zdobí můj krk a jenž jsem si zamilovala již když jsem jej viděla na fotce je ve skutečnosti ještě krásnější, než jsem si myslela. Nemohla jsem uvěřit svým očím, když se mi včera zjevil na krku...

* "jo..myslela si, že ji chce zabít, když měla zavřít oči..." *

Hádám, že se mi rozjasnily oči, neboť jsem měla nepřekonatelou chuť se bláznivě smát. Malé kulaté hodinky s korunkou na dlouhém řetízku. Přála jsem si je už velmi dlouho, ale stále nevěřím, že jsou skutečně moje. Jsem tak nadšená...

Cesta na intr byla jednou z nejnudnějších. Politické myšleky hlavních postav mě omrzely a čtu je jen z musu. Vlastně jsem přečetla asi jen jeden list za celou cca půlhodinku... Zjevně jsem ale vypadala velmi zvláštně, neboť si mě stále prohlížela taková na pohled velmi sympatická mladá paní s miminkem (o které se staral manžel). Když jsem pak vystoupila a čekala na autobus (nechtělo se mi jít pěšky), řistoupila ke mně a svou rozkošně vtipnou češtinou s přízvukem mi řekla, že jsem velmi zajímavá a chtěla by mě fotit. Velmi mě to překvapilo, ale řekla jsem si, proč ne..? Za zkoušku nic nedám.. Mladá fotografka jménem Marie si vzala mé číslo a odešla...vlastně jako by se vypařila..

* zvláštní *
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. března 2012 v 10:45 | Reagovat

Měla ses jí snad zeptat za jakým účelem tu fotku chce. Kdo ví co ten paparazzi, který tě za mými zády na Petříně fotil, taky s tou fotkou udělá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama