Don't block up the hall

18. března 2012 v 15:48 | Clare |  Happened
Tak...znovu vstupujeme do toho mnou tolik nenáviděného počasí, kdy pořádně nevíte, co si na sebe máte obléci, neboť ráno, když vyrážíte do školy či za prací...nebo jdete domů, ještě mrzne, ale odpoledne je minimálně sedmnáct stupňů nad nulou a je vám ve všem horko. To vede jen k postupnému zešílení, protože to bude už jen horší...za chvíli bude léto! A já se opálím! Ach Bože..naděl mi...hmm...něco hezkého..třeba krém proti opalování, co zároveň bělí kůži. Hmmm...ale bude další Prague Pride...ale to až za dlouho...


Bob Dylan - The Times They Are A-Changin'


Včera, když jsem ráno vycházela z domu, mimořádně jsem neměla sukni, nýbrž kalhoty. Je to vskutku zvláštní pocit jít v kalhotách a bez korzetu. Takový...zvláštně volný..člověk si nemůže zvyknout, když je za svůj zaběhnutý režim rád a nemohl by se ho vzdát, ani kdyby mu platili. Snad jen...snad jen zdravotně, ale ani to by mi nezabránilo si na sebe ten korzet jednou za čas vzít. Toto bylo naprosto svobodné rozhodnutí..ale já se lekala, že 'mého miláška' s sebou v té tašce nemám...

Když už jsme byli u počasí, včera to bylo stejné. A i když jsem byla venku jen pouhé tři hodiny, mám už lehce tmavší ruce. Sice to vidím jen já, ale prostě to vidím. Byla jsem s Kate včera na Matějské. I když jsme tam byli jen pár minut po otevření, už mezi atrakcemi procházeli lidé, kteří se úctyhodnou rychlostí množili. Téměř povinností na každé pouti je jít na autodrom...pokud tam samozřejmě je..na Řípské jsem ho nezmerčila. Byla to zábava. Ještě nebylo takové horko, ale i tak byl jemný větřík příjemný, když mi vlály vlasy. Při každém nárazu jsem se ale bouchla do svého ubohého pravého kolene. To znamená, že mám teď na vnitřní straně kolene modřinu o šířce dvou zapalovačů, to je něco mezi čtyřmi a pěti centimetry a vysokou...no...v nevyšším místě taky tak nějak. Ani to nebolí..jen jediného, čeho se celkem bojím je, že je až na jedno malé téměř bílé místo naprosto a děsivě tmavofialová a lemovaná nezdravou zelenou...je to stejný odstín, který máte, když se vám chce zvracet. Nijak mi to ale nezkazilo náladu a skutečně jsem s to tam užila...dokud mohu chodit, tak je to ještě v pořádku.

Všímám si, že většina lidí si chodí na blog ve velké míře stěžovat...nepopírám, že to také nedělám, naopak si to velmi dobře uvědomuji. Ještě bych mohla napsat, jek mě bez korzetu strašlivě bolí záda a moc jsem nespala. Všechno má ale své odůvodnění. Třeba bych se nemusela tolik hrbit..a tolik se bát..ale když ono to jinak nejde.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama