Ďábel už žádné duše nechce..pozastavil živnost.

8. března 2012 v 11:04 | Clare |  Thoughts of mad
Zděšení, jež jsm pocítila, když jsem vyhlédla z okna našeho pokoje v budově internátu je téměř nepopsatelné. Přívaly sněhu, jenž padaly odkudsi z nebes byly až děsivě reálné. Člověk by se téměř bál, že ho těch pár vloček naprosto zasype. Naštěstí, když jsem vyšla z budovy, přestalo sněžit..totiž..oteplilo se natolik, že místo těch jemných vloček padaly z nebes obrovité kapky deště, které na mé hlavě naprosto rozpustily tu lehkou pokrývku laku na vlasy, jenž jsem chtěla zachovat až do večera...bezvýsledně ovšem..

Hudba jako lék je mnohem lepší než čistý vzduch..kterého se nikomu v Praze stejně nedostává. Sice nemám co léčit, ale tahle není tak špatná, jak se zezačátku jevit může...


The Black Kids - I´m Not Gonna Teach Your Boyfriend How To Dance With You


Dnes je úplněk. Je to vskutku zvláštní den v měsíci, který si téměř nikdo neužívá. Muži chtějí více sexu, ale ženy jsou podrážděnější než jindy.. Je to fascinující den. Vždy jsem ráda seděla v noci sama v trávě nebo jen tak za oknem..nebo v okně a kochala se pohledem na tu krásnou a úplnou dokonalost měsíce.

Vždy mne udivuje, že když se mnoho lidí rozhlédne, nevidí nic, čeho by si měl vážit. Vidím to naopak. Ať už je to příroda, stará opadávající omítka nebo jen nějaká památnost.. Ohledně tohoto jsem zvláštně založená, neboť si naopak většinou nevážím lidí..ale většinou až po tom, co vidím, co způsobují. Je to bráno pouze na obecné rovině, ale je to zvláštní. Valná většina lidí starších než já má mou dalo-by-se-říci úctu, kterou si vlastně ničím nezasloužili. Jsem pokorná, neboť jsou starší. Tak mne zaráží, proč cítím jakési, byť titěrné opovržení lidmi přibližně mé věkové hranice, jenž se poflakují po městě, ve kterém žijí, neváží si svého zdraví, které se jim jejich rodiče snaží zajistit a opovrhují vzděláním, které by mohli mít stejně jako jejich vrstevníci, jimž se posmívají, velmi dobré, kdyby se více snažili. V tomto věku většina lidí ještě nevidí následky, které to pro něbude mít, až se o sebe budou muset postarat a postavit se na vlastní nohy. Až budou jednou chtít vlastní rodiny, ale nebudou si to moci dovolit. Připadá mi to lehce smutné..

Dnešní den je tak přeplněn patetičností a melancholií, až to není skoro možné. Vlastně již od včerejška se cítím jako zalitá do betonu a proto nechávám proudit alespoň své myšlenky, když nemohu energii. Jednou bych se chtěla probudit a mít celý život za sebou, abych věděla, zda jsem šla po té správné životní cestě..a pak se znovu probudit jako mladá a zkusit to trochu jinak...

"Ale ne..blonďatá nákaza se uráčila přijít do školy"
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 8. března 2012 v 11:43 | Reagovat

Jsem pokorná... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama